ZelenáFlaška

FlaškaZelená

Seděla jsem na lavičce v Zoo, koukala se na zelenou petku v mé ruce.

Převracela jsem ji ze strany na stranu a dívala se jak voda plyne tam a zpět. Kousala jsem si rukáv od své velké bílé mikiny a bedlivě sledovala tu hloupou vodu.

Omrzelo mě to po pěti minutách a vytáhla jsem si cigára, ne Iqos, cigára.

Tabákové tyčinky obalené papírem s hnědým tlustým filtrem a obrázkem velblouda.

Zapálila ji svým zeleným zapalovačem a se zájmem poslouchala první spálení jemného papíru s tabákem.

S klidem vnímala vdech toxického dehetu a nikotinu do mých plic.

Je to smrad nebo vůně?

Dívala jsem se do země, na své špinavé Janoski, hrabala v nich do štěrku.

Sledovala ostře pohyb mých končetin, pohyb jiskry v cigaretě jak pomalu užírala tabák.

Kolem mě hluk, lidi, jekot dětí, zvířat.

Šum stromů a potoka.

Nikde nebyl můj svět, jen já a ten náš.

Ten náš nudný a smutný svět, realita.

Kam šel můj hněv? Kam šel můj nádherný, krvavý, žílama potahaný démon.

Pustil se mě.

Může za to ta vymrdaná Asentra? Takový to je brát tyhle prášky?
Přiházíte o sebe?

Akorát mám to z čeho mám největší strach.

Zlomené srdce, pocity, myšlenky, smutek.

To jsem neměla a bylo mi mnohem lépe.

Nechci vnímat detaily svých činů. Nechci.

Slyším dvakrát víc své polknutí, když se napiju a polknu čistou vodu.

Jemný a čistý povrch vody omývá vnitřek mého těla, cítím to víc a víc.

Poslouchám vše.¨

Vidím vše.

Cítím vše.

Bušení a klepání do klávesnice, bavlněná látka sjíždějíc po mé kůži, tkaničky u bot.

To vše.

Jaký by teď musel být sex? Vnímat vše tak silně, všechny doteky, slova, zvuky, pohyby.

Sedím u pultu před bednou a cítím jak mi bassy křičí do zad a nebo ne?

Nemyslím na to, myslím jen na to co se mi děje.

Co mám v hlavě, co mi hraje v hlavě.

Tekno to není.

Pokud mám dnes přežít... myšlenky musí ven, musím to říct, aspoň část.

Vy mi prášky předepsat nemůžete, vy mi nemůžete říct co se mnou je a proč se měním z týdne na týden.

Vy nemůžete se ZelenouSian nic, ale Sian o ni pomalu přichází.