oof

Ty krávo...


-  První příspěvek z roku 2016 a od té doby nic, ty krávo...

- Pamatuju si jak jsem v tu dobu byla hodná, slušná, ale šlo to rychle z kopce, co si budeme povídat...chudák máma.

Ve 14ti cígo v hubě, kruhy pod očima a naprostá rebélie, cítila jsem se tak drsně, pila jako 40ti letej alkoholik a bylo mi to jedno, máma se to všechno pomalu začíná dozvídat, jelikož už nemám strach ji tohle říct, dělá si z toho srandu, ale vím, že to pro ní musí být strašně divný.

VĚŘ MI MÁMO TAKY SE KVŮLI TOMU CÍTÍM ŠPATNĚ.

Možná tohle dávat veřejně není nejlepší nápad a možná taky je.

Jsem na střední a vidím lidi mladší, starší nebo v mém věku ponořený v drogách, chlastu a jiných nechutin, je mi jich líto a nevím jestli je to jen teď v téhle době nebo to tak bylo vždycky.

Je to strašně smutné, dívat se na to, dívat se jak lidi chtějí pryč od reality, někam kde je lépe, ale přitom chodí tam, kde je hůř.
Nejsmutnější na tom je to, že já v těch 13ti letech, i když jsem měla všechno na co jsem si vzpomněla (kromě svého otce) , jem chtěla udělat to samé.

Odejít a dělat něco co by mi dělalo lépe než samotná realita.


Pořád dělám bordel, doma, ve svý hlavě, ve škole, všude.
Není to tak, že už jsem zase hodný děcko...
Poslouchám techno, mám kérky, kouřím, hulím, dělám prostě píčoviny, ale uvědomuju si co mám a co můžu ztratit, není toho málo.

Uvědomit si to co mám mě přiměla smrt, smrt lidí a zvířat, kteří pro mě byli vším, ta jedna hnusná konečná ztráta.

Proto se kvůli tobě léčím mámo.



Tu povídku z roku 16 mazat nebudu, pokochejme se.