Život

Anastázie Linhartová

Člověk, který dýchá, miluje a pláče, bolí ji věci, trápí se, miluje se, ale nenávidí se.

Je krásná, na těle i na duší, chce lásku, mír stejně tak jako to chci já.

Je křehká, nebojácná, ale křehká.

Je to dítě, je hravá, ponořená do světa kde by chtěla být, mizí od věcí, které nechce.

Je snadno ovlivněna lidmi, kteří ubližujou, snadno se chytí do sítě lží, keců a destrukce.

Je plná nadlidské síli.

Petra Skopcová

Člověk, který dýchá, chladný člověk.

Brečí, miluje a stará se jen o ty, kteří ukážou, že si zaslouží, aby jim tenhle poklad někdo věnoval a my tři jsme na to měly štěstí.

Taky je křehká, ale silná a nikdy svou křehkost nedá veřejnosti najevo.

Spálila se a ještě se spálí, ale její led vždy plameny uhasí.

-Nikdo nebude tyhle dvě osoby milovat víc, než já, mají nevyčíslitelnou hodnotu, inteligenci a cit, empatii, protože kdo dokáže milovat nekonečně někoho jako jsem já? Děkuji, že mě svět přivedl k vám.-

Bordel bez nadpisu

Tohle nemá nadpis, tohle nemá žádný smysl, tohle nemá žádnou cenu.
Máma na mě křičí z vedlejšího pokoje, ale já neslyším, mám hudbu tak nahlas, že nevnímám nic, nevnímám své myšlenky, nevnímám svůj dech.

Přítel mé nejlepší kamarádky v sobě má něco co jsem našla i já, hněv.
Hněv, který při větší a větší bolesti sílí a nemizí, nezmizí nikdy.

,Evžen jsou airpody a ten červený gumový obal na nich je Evženův hněv.'

Hněv nás chrání před bolestí, čím víc se hněváš tím méně to bolí.
Cítíš to taky? Cítíš, že zlost je tvůj lék? Cítíš, že smutek je to co tě ničí a hněv to co tě sílí?
Cítíš to?

Jsme s Evženem sami? Jsem já sama?
¨
Proč brečet, když můžeš řvát?

Řvát dokud neucítíš své plíce pálit.
Řvát dokud tě krk nebude škrtit.

Řvát dokud řvát můžeš.

---
Ničí mě pohled na lidi, když pláčou, když je vidím dusit se v té páře všech sraček, mé blízké

obzvlášť.

---

Být zlej, být zlej a srát na to, netrápit se.